„Každej si myslí, tedy na Zemi, že existuje Bůh, křestním jménem Pán, a že ten to jako všechno řídí. No, jasný je jedno – všechno je pod kontrolou. Ale aby to měl na starosti jen jeden Bůh? To by chudák nedal ani s přesčasem o svých svátečních nedělích…“ uvádí čtenáře do děje Marek Greger ve své románové prvotině Vydři-duši.

Dozvídáme se, jaký je „vopruz“ vyběhávat si pokaždé na onom světě žádanku na nový život a všechny další potřebné věci, kterými můžeme své příští bytí vylepšit.

Ještě nikdy jsem nečetla tak humornou knihu o reinkarnaci. Autorovo „nebe“ není někde nahoře u Boha na obláčku, ale dole pod planetou, kde sídlí úřednický pupek celého vesmíru – Centro universum. A právě tam se všechny duše, když opustí hmotná těla, setkají s byrokratickou kárnou komisí, která určí, „co s tebou dál“. Pak následují další úředníci, s nimiž lze pro příště dojednat třeba dlouhé nohy, blond vlasy, hudební talent a bohaté rodiče, ale nejen to. Můžete zdolat náročný kurz pokory či taneční lekce u Michaela Jacksona.

„…  je nás několik miliard civilizací, a kdyby je měl všechny řídit jen ten jeden Bůh, dávalo by vlastně smysl, že mu toho tolik uniká. Proto na Zemi říkáme jeho práci, kterou nestíhá, nespravedlnost. Naopak tý, kterou stihne, zázrak. Jenže tak to prostě není…“ Nejlepší autoři vždy odhalují něco nového o člověku. Myslím, že Markovi se takové odhalení také podařilo. Ať už, milí čtenáři, na reinkarnaci věříte či ne, budete se skvěle bavit.

Spisovatelka, Dana Emingerová – Praha

„Neviem, či som niekedy čítala knihu tak vášnivo ako teraz túto. Je to PÁN spisovateľ, o tom niet pochýb. Úplne ma pohltil ten príbeh jednej duše, veľmi ma to bavilo a pobavilo, až som sa a veľakrát smiala úplne nahlas.
Zároveň to bolo pre mňa veľmi poučné a zároveň sú to veľmi citlivé témy. Človek to vlastne všetko podvedome tuší, ale pri čítaní tejto knihy si to uvedomuje, že sú veci presne tak, ako autor opisuje. Boli aj chvíle, keď som vyronila slzy a aj som sa raz úplne rozplakala, pretože, je to kniha plná emócií.
Normálne som uverila, že to takto naozaj funguje a asi to z hlavy len tak nedostanem, až tak sa mi to páči.
Dalo mi to veľmi veľa, ďakujem.“

Dana Obšutová – Trenčín

„Předchozí dílo tohoto, dnes již mého oblíbeného spisovatele, jsem přečetl jedním dechem. Mám rád jeho jemný humor, cit pro pointu a nečekané dějové zvraty, výlety do tajemých koutů lidské mysli.“

Jiří Králík – České Budějovice

„Nikdy jsem nebyla velký čtenář, vlastně jsem povinnou četbu ve škole úplně nesnášela. A to se mě drželo celý život. Pak jsem se to na „starý kolena“ rozhodla změnit a zkusila něco přečíst… když to trvalo rok, tak jsem to vzdala… pak se mi dostalo do ruky Markovo předchozí dílo a já to přečetla za tři dny? Nechápala jsem… Letos se mi dostali do ruky Vydřiduši a? Jedním dechem přečtené. Nic se mnou nebylo, nikdo na mě nesměl mluvit, nutně jsem to potřebovala zhltnout naráz, náhoda? Myslím že ne, je to tak krásně napsaný, že se to čte samo a fakt jsem se u toho dost často zamyslela a dost pobavila… Jedním slovem úžasný! Už se těším na další knížku.“

Alena Mertlová – Teplice

Pokud patříte mezi ty, kteří přemýšlí nad tím, co je před a po životě, knihu Marka Gregera přečtete jedním dechem. Kniha „Vydři duši“ je plná chytrého a laskavého humoru, který vám během čtení nejen vykouzlí téměř permanentní úsměv na tváři, ale přiměje vás i k zamyšlení.

„Mimochodem, žádný peklo neexistuje. Není ho potřeba. Lidi si ho dělaj mezi sebou navzájem ještě na Zemi, takže tady už nic takovýho není zapotřebí.“

A pokud zrovna máte pocit, že se vám v životě příliš nedaří, třeba za to vůbec nemůžete vy, ale vaše duše, která si prostě jen před vtělením nevyběhala „ty správný kurzy“. Takže příště, až půjdete znovu na svět, zkuste místo kurzu vaření raději kurz intelektu! A hlavně! Nezapomeňte si vybrat tu správnou rodinu!

Marek Greger je navíc mistrem přirovnání, která jsou naprosto originální a trefná.

 „Co třeba znamená zamilovanost?“

„Pouhou chemickou reakci. Je to, jako když hodíte kostku ledu do čaje. Chvíli čaj ochlazuje, stejně jako on ji zahřívá. Po chvíli všechno ustane a přestane na sebe vzájemně působit. Led už neochlazuje čaj a ten naopak přestal rozpouštět led. Výsledkem je průměrná teplota, která vzešla jako výsledný kompromis obou veličin. Chemická reakce končí stejně jako zamilovanost. Čaj postupně chladne i vlivem okolní teploty a přijde nám jako vlažný až studený. Čaj lze samozřejmě ohřát, ale to se nikomu moc nechce.“ 

Knížka nemá hluchá místa, pořád se něco děje a vy tak vůbec nemáte chuť jí odložit. Je to jako když se díváte na Pulp Fiction. Skvěle se bavíte, že si ani nestihnete uvědomit, že už je konec.   Co dodat na závěr? Snad jen „hezké záření“ a zase příště Marku, protože ta Charlize Theron někde určitě je …😊

Mgr. Denisa Salvová – České Budějovice